První kroky

Dne 3.6.2007, když jsem byl ještě na vysoké škole, má přítelkyně (aktuálně žena) zasadila 5 semínek pomerančů. Chtěla tehdy vyzkoušet, zda semínka z běžně koupeného ovoce mají nějakou šanci vzejít a růst. Po více jak měsíci pravidelného zalévání ovšem rostlinky stále nechtěly vzejít. Už to chtěla vzdát a misku vysypat a vyhodit do koše, když  při posledním přezkoumání zaregistrovala nenápadně vzrůstající zelený klíček. Všech 5 semínek vyrašilo, přičemž každé rostlince pak vyrostly svěže zelené, lesklé lístky.

Dařilo se jim až do příchodu zimy, kdy ji začaly pro nás v té době z neznámých důvodů usychat, a každé rostlince zbyl nakonec jen jeden lístek. Pochopitelně šlo o přelévání a vysoké teploty při nedostatku zimního svitu. Měsíc po novém roce se jim začalo opět dařit, a trpět začaly zase až následující zimu.

Já osobně jsem dostal do opatrování jednu rostlinku v průběhu léta. Když jsem si jí převážel z Brna Lesné na Purkyňové koleje, kontrolovali mne cestou revizoři a jeden se mě s naprostou jistotou zeptal, co to mám za druh citrusu. Překvapeně jsem mu odpověděl, že jde o pomeranč. Pán mi popřál, ať se mi daří v pěstování a rozloučili jsme se. Pravděpodobně šlo o člověka, který mohl být přidružen k Brněnským citrusářům, o kterých jsem v té době neměl ani ponětí.

Bohužel mně svěřený citrus za krátko odešel, uschnul. A ze zbylých čtyř nepřežily některé další zimní sezónu. Do roku 2011 přežily poslední dvě sazenice, které to měly také velmi nahnuté. Po dokončení školy nás obou nám začaly nové starosti a stěhování, při kterém citrusy trpěly. Srpen 2011 byl nebývale teplý, bez srážek, a citrusům letněným na balkóně za naší 14 denní nepřítomnosti opadaly kompletně všechny listy. Měl jsem za to, že uschly a chtěl jsem je vyhodit. To mi ale přítelkyně nedovolila a odvezli jsme si dvě suché halůzky v květináčích s vyprahlou zeminou do nového bydliště na severní Moravě.  Ihned po příjezdu je přítelkyně láskyplně zalila. I přes mé vážné pochyby citrusům do týdne začaly vyrůstat nové výhony. K mému překvapení byly do zimy s obou rostlin krásně zelené keře, jenž jsme se rozhodli tvarovat do kmínku.

Na přelomu let 2012-2013 jsme se začali pídit, kdy nám naše citrusy začnou přinášet pravidelnou úrodu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se dočetli, že si na první plody počkáme ještě následujících 30 let, pokud tedy rostliny nenaroubujeme. Začal jsem se proto shánět po roubech a kontaktoval se s paní Hažmukovou z Brna a Ostravskými citrusáři. Pro naroubování jsem si nevědomky vybral nevhodnou dobu, v březnu měli citrusáři většinu rostlin již v zahájené první růstové periodě. I přesto jsem dostal první čtyři rouby z Brna.  Šlo o dvě mandariny, jedna je neznámý druh Unshiu z Chorvatska s pracovním názvem „Baška Voda“ a pak „Mičurinec“ a dva pomeranče „Navellina“ a „Skag Bonanza“. Na každou rostlinu jsem narouboval dva druhy do rozštěpu a kromě Bonanzy se ujalo vše. Tento okamžik bych asi označil za přelomový, kdy mne pěstování citrusů zaujalo natolik, že jej již nyní mohu považovat za svoje hobby.

          Před roubováním 12/2012                                        Naroubované mandariny 06/2013                    Naroubovaný pomeranč 06/2013