citrusy se mohou rozmnožovat hned několika způsoby a to generativně tak i vegetativně. Veřejnosti nejznámější je bezpochyby generativní rozmnožování výsevem semen. Pravděpodobně se jedná o způsob, se kterým se setkal snad každý začínající citrusář, s představou budoucích brzkých plodů. Skutečnost je ovšem jiná, neb semenáče procházejí velmi dlouhým tzv. juvenilním obdobím, kdy se v důsledku vývoje rostlina není schopna rozmnožovat generativně přes semena. Veškerou svou sílu směřuje do růstu zelené části a kořenového systému. Toto období u rostlin rostoucích ve volné půdě trvá zpravidla 8-15 let, u rostlin pěstovaných v květináčích toto období trvá zpravidla ještě déle, od 10 – 30 let v závislosti na pěstovaných druzích citrusů. Nejdříve začínají plodit citróníky, cedráty a drobnoplodé citrusy a nejpozději do plodnosti přicházejí pomeranče a grepfruity. Jsou zaznamenány případy, kdy rostliny přišly do plodnosti i po 50 letech.
Druhou nevýhodou výsadby ze semen je genetická nejistota u vypěstovaných semenáčků. Rostlinka přejímá genetickou informaci mateřské „samičí“ i otcovské „samčí“ linie, což ovlivňuje vlastnosti celé rostliny včetně plodů. Mohou tak vzniknout různorodé hybridy, bohužel většinou bez jistoty původu otcovské „samší“ linie. Zakoupíte-li v obchodě pomeranče odrůdy Valencie vypěstované na plantáži ve Španělsku, přičemž v blízkém sousedství roste citrónovníková plantáž, které květy pomeranče opylí, potom Vás po dozrání plodů může čekat velké překvapení.
Naneštěstí mají citrusy a jejich semena ještě jednu vlastnost a tou je Nucelární polyembrionismus. Z jednoho semínka Vám mohou vyrůst dvě, tři a někdy i více rostlinek. Ovšem pouze jedna nese genetickou informaci z opylení, ostatní jsou embrya přímo buněk nucelu bez genů samčí rostliny. Tato schopnost citrusům pomáhá přenášet genetický klon z rostliny na rostlinu po mnoho generací a umožnily přežití některých druhů beze změny po tisíciletí.
Velkou výhodou semenáčků je schopnost tvorby silného kořenového systému, a rychlý nárůst vegetační části oproti řízkovaným rostlinám. Proto se semenáče často využívají jako podnože pro naroubování konkrétních druhů a odrůd citrusů.
Osobně doporučuji vždy vysadit větší množství semen. Některá nevzejdou a do doby plodnosti, nebo období roubování bude vždy i u zkušených pěstitelů určitý úhyn. Zároveň lze vyřadit hůře rostoucí a vybrat si z těch kvalitnějších rostlin. Zeminu pro výsadbu doporučuji vždy provařit či propařit, už několikrát jsem byl vyškolen, když se do semen pustily larvy smutnic či plíseň a nic mi nevzešlo. Nejlépe se mi osvědčila výsadba do jednoho květináče s hloubkou výsadby do max. 1cm, následné provlhčení (pozor zemina nesmí být mokrá) a přetažení igelitovým sáčkem a upevnění gumičkou. Semínka následně kontrolujte a při vyschnutí provlhčete rozprašovačem. V okamžiku vzejití prvních klíčků sáček sundávám a zintenzivním provlhčování. Rychlost klíčení je závislá na druhu citrusů, nejrychleji vzcházejí semena ponciru trifoliáty – do 2 týdnů. U pomerančových semen si počkáte 6 někdy i 7 týdnů. Výsadbu proto provádím v období prosince, ledna a února.
Mnoho pěstitelů doporučuje semena stratifikovat, tedy nabudit k vydatnější klíčivosti. Provádí se tak, že se semena navlhčí, uzavřou do sáčku a na 14 dnů uloží do tmy a chladu kol. 3°C (obvykle do lednice nebo se zakopou na zahradě do země). Druhý způsob stratifikace je sbírat plody ze stromu již ve značně přezrálém stavu po projití prvními mrazy. Mimo trifoliáty se mi ovšem stratifikace příliš neosvědčila.
